Svatohubertská mše v Porta Coeli

Podzimní čas je opět zde a  podobně  jako v loňském roce, přesněji v  neděli 28. října 2012 v 10 hodin dopoledne bude  v bazilice v Porta Coeli sloužena za lesníky a myslivce  klášterního polesí Porta Coeli, kteří nás předešli do věčných revírů,  Svatohubertská mše B dur Petra Vacka a Josefa Selementa,  podbarvená tóny lesnic  trubačů Lesnické fakulty Mendelovy university v  Brně.

A já mám za to, že jak její svátost , tak i umělecký dojem jejího provedení  budou věřícími vnímány  mnohem intenzivněji, pokud jim budou známy skutečnosti  historického  rázu a doberou se tak širších souvislostí.

Hubert pocházel ze šlechtické rodiny z Akvitánie  ve Francii,  kde se narodil kolem roku 655. Podle legendy žil velmi světským životem až do okamžiku, kdy se při lovu na Velký pátek setkal s bílým jelenem, který měl mezi parožím zářící kříž a Hubert uslyšel nadpřirozený hlas : Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat mě, který se za Tebe obětoval!

Po tomto zážitku se Hubert rozhodl stát knězem. Víc než deset let mu v tom pomáhal maastrichtský biskup Lambert, v jehož úřadu se později  Hubert stal jeho nástupcem.  Hubert zemřel roku 727 a  v roce 827 byly jeho ostatky přeneseny do chrámu  u kláštera v Andin v Ardenách, který byl po něm pojmenován.

Ať už je legenda o jeho životě více či méně přesná, jedno víme  s určitostí. Když byl zvolen biskupem, nechal v Lutychu postavit katedrálu a založil zde i nové sídlo své diecéze. Obojí se stalo základem pro město, jehož krásu můžeme obdivovat ještě dnes.

Sv. Huberta má za svého patrona i za svůj  vzor myslivecký řád Sv. Huberta, který založil roku 1695 František Antonín hrabě Špork na Kuksu. Jeho novodobá historie se začíná psát od roku 1978, kdy byl obnoven  ilegálně a v roce 1992 byly zaregistrovány jeho novodobé stanovy.  Řád Sv. Huberta je společenstvím myslivců – křesťanů,  což jsou dvě základní podmínky členství.  Nový člen musí být křesťan a  provozovat  myslivost nejméně 10 let. Řád si vytkl za poslání  dodržovat mysliveckou etiku, kulturu a tradice.

A  aby ta přemíra faktografie nepotlačila příliš to spirituální a tedy to nejvíce podstatné, vypůčím si na závěr slova katolického kněze P. Františka Eliáše, který na otázku, zda může být Sv. Hubert, který zemřel před 13 stoletími něčím inspirativní pro dnešního člověka,  odpověděl slovy :

„Vnímám Svatého Huberta jako člověka, který umí pracovat s tichem. To dnešnímu člověku chybí. Ta touha po tichu zároveň v sobě nese i potřebu vnímat pravdivě svět. A to je snad to největší pro člověka vůbec.“

(… a dovolíte-li mně malou osobní glosu, že ač mám do svatosti opravdu hodně daleko, přesně tohle je ta kvalita, pro kterou se tak rád utíkám do zelené náruče lesa pod vrcholem Vejrovky jako do chrámu Božího.  A s  věkem zjišťuji, že tak nějak pozvolna nabývá  převahy nad touhou po ulovené zvěři…)

Internetový odkaz na videozáznam ze Svatohubertské  mše 2011 zde.

 MVDr. Karel Chalupník

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Červen – měsíc myslivosti

S postupujícím jarem předal duben, měsíc lesů  přes květen, měsíc lásky, vládu měsíci červnu, slaveném od roku 1959 jako měsíc myslivosti. A protože tento letošní „myslivecký červen“ má na  předkláštersku určitý lokální významný  přídech,  protože přesně před 90 lety, v roce 1923 byl jednou ze zakládajících organizací tehdy vznikající Československé myslivecké jednoty také „Spolek přátel myslivosti pro Tišnov a okolí v Tišnově“, dovolte mně v této souvislosti pár vět z historie a malé zamyšlení na konec.

Počátek myslivosti jako logické národohospodářské činnosti člověka v našich zemích můžeme najít v usnesení Českého sněmu z roku 1573, jehož součástí  je nařízení o ochraně zvěře. V roce 1641 vydává císař Ferdinand III. ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou, poddaní jsou při lovech povinni robotami.  Vzdělávání myslivců se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce, zakončené slavnostním „přijetím v počet myslivců“ a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky. Císař Josef II. vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin a ukládá hradit škody působené lovem a zvěří.  Císař František Josef I. vydává v roce 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154., bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.  Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven Československý lovecký a kynologický říšský svaz, v roce 1923 založena myslivecká organizace Československá myslivecká jednota. Po roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb., a v  důsledku politických událostí z roku 1948 byli od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti. V roce 1962 byl vydán  nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím (státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům), které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. Tento právní  stav  změnil  až zákon nový, č. 449/01 Sb. a v roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC, zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie – F.A.C.E.

Tolik krátce z historie a teď něco málo z  reality, a to nejen z předklášterských honiteb. Červen nebyl za měsíc myslivosti zvolen náhodně, ale proto, že  nám  příroda zejména v této době dává v honitbách své dary v podobě  kladených mláďat zvěře, zejména srnčí.

A každoročně se opakuje v Záchranných stanicích volně žijících zvířat a v ordinacích veterinárních lékařů stále stejný scénář : nález domněle opuštěného mláděte a jeho následný transport k jeho záchraně.  A tady chci zopakovat : Pokud mládě (srnče, zajíc…) v klidu leží, je vše v nejlepším pořádku. Opuštěné srnče zmateně pobíhá, píská a kvílí a je slyšet půl kilometru daleko. Je normální, že ho srna (nebo zaječice mladého zajíčka) dočasně nechá o samotě, jednak aby se napásla, jednak aby k němu nepřilákala predátory. Prostě zvíře se chová trochu jinak než my lidé,  kteří děláme chybu, že si  zvířata, zejména v poslední době, moc hominizujeme.  Pokud budeme, byť v dobré víře, na mládě sahat a manipulovat s ním, zabijeme ho tím, nebo v lepším případě odsoudíme k životu v zajetí. Řečeno s klasikem : dobrými úmysly  dlážděna je cesta do pekel…

Je snad zbytečné dodávat, že zejména plná (březí) samičí zvěř potřebuje maximální klid. V této souvislosti se neubráním poznámce v důsledku své profesní deformace: Chovatelé psů jistě vědí o dramatickém nárůstu výskytu Aujezskyho choroby u divočáků a o úhynech psů při kontaktu s touto chorobou. Tím, že nenecháte svého psa pobíhat volně v honitbě, nejenže dodržíte zákon a neublížíte zvěři a jejím mláďatům, ale zároveň chráníte i život svého zvířecího kamaráda. Proti Aujezskyho chorobě neexistuje zatím účinná vakcina, onemocnění končí ve všech případech smrtí psa a k nakažení  stačí  pouhý kontakt s čerstvým sekretem od černé zvěře v prostředí, nemusí nutně dojít k přímému styku s nemocným zvířetem. Jinak asi netřeba dodávat, že už mnoho psů nepřežilo setkání s bachyní, chránící svoje selata. A černé zvěře je v lesích kolem Vejrovky opravdu hodně…

A malá glosa na závěr : tak jako by nebylo prozíravé jezdit na silnici bezpečně jenom v dubnu, protože je to ( kromě měsíce lesů)  taky měsíc bezpečnosti silničního provozu, neslavme měsíc myslivosti jenom v červnu. Slavme ho obrazně řečeno celoročně. Chovejme se k přírodě, zvěři a jejímu životnímu prostředí ohleduplně celý rok. V konečném důsledku tím prospíváme sami sobě…

 MVDr. Karel Chalupník

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Ahoj všichni!

Připravujeme nové oficiální stránky sdružení.

Rubriky: Nezařazené | 1 komentář